Historie AK Rakovník

V Rakovníku před válkou existovala tzv.Masarykova letecká liga ( MML), ve které se shromažďovala mládež. Byli to zájemci o letectví se zaměřením na stavbu leteckých modelů. Tato organizace sídlila v tzv. Leteckém domě. V budově, která stála na rohu Sportovní ulice u Rakovnického potoka. Za okupace byla osmnáctiletá mládež nasazena na nucené práce do Německa. Z těchto důvodů klesl také počet zájemců o modelářskou činnost a Masarykova letecká liga se rozpadla.Rok 1945 byl prvopočátkem dnešního Aeroklubu.Rozdávaly se kartičky, což byla vlastně taková první přihláška Aeroklub Rakovník byl založen v polovině roku 1945. Předsedou se stal p. Josífek, který byl předválečným sportovním pilotem. Vedoucím provozu p. Hůla a vedoucím. plachtařského odboru p. Koubek, který byl současně i plachtařským instruktorem. Jednatelem a pokladníkem byl p. Pelikán, technickým správcem p. Klempera. Toto vedení se scházelo v již zmiňovaném Leteckém domě a v rakovnických restauracích. Členem výboru byl také pan Oldřich Homer, který byl jeden ze zkušených motorových pilotů. Jeho činnost se zaměřovala na vyhlídkové lety, aby pro Aeroklub vydělal nějaké peníze.

Součastně měl na starost i výstavbu hangárů a zajišťování budování letištní plochy. Motoráři byli soustředěni na dnešním letišti, plachtaři na svahovém letišti pod tzv. Seneckou horou, modeláři v leteckém domě v YMCE a parašutisté na letišti. Prostřednictvím ARČS (Aeroklubu republiky československé) a leteckého odboru MD (ministerstvo dopravyl), dostal Aeroklub 3 bezmotorová letadla, školní kluzák (viz.vysvětlivka) ŠK-38 , GB2b, Jeřáb. K tomu ještě vojenský automobil MORIS-COMERCIAL s navíjecím zařízením. Roku 1946 byla mezi obyvateli Rakovníka uspořádána sbírka na výstavbu prvního hangáru. Za přispění soukromých dárců a města Rakovník, byl vybudován první hangár, který bohužel nešťastného roku 1948 vyhořel i s letouny, které v něm byly uloženy. Tato událost byla velkou ranou pro Aeroklub, který se octil se spáleným hangárem na zelené louce. Aby mohl Aeroklub v činnosti pokračovat, byla na jaře roku 1948 zahájena výstavba druhého hangáru. Provizorní stavbu z dílů bývalého koncentráku, zajistil nový předseda Aeroklubu pan Oldřich Homer.

Po dokončení této stavby byla přestěhována všechna bezmotorová letadla z hangáru vedle dolu RAKO a tím byla i ukončena činnost na svahovém letišti Senecká hora. V roce 1949 pan Beneš vypracoval částečný projekt na výstavbu třetího hangáru v místech prvého vyhořelého hangáru. Pan Homer zajistil materiál a na stavbě se podíleli členové Aeroklubu v rámci brigádnických hodin. Hangár byl dokončen v letech 1954-55 za vydatné pomoci pana Pavlíka, který v Aeroklubu sice nelétal, ale zajišťoval dostavění právě této mohutné stavby. Tento hangár se nám zachoval do dnešní podoby. O unikátní samonosnou střechu se postarala firma TESKO Praha. Nově používané typy větroňů byly např. Vt 109 Pionýr. V 2. polovině 50. let, konkrétně roku 1956 došlo k vybudování nové VPD. Dráhy 270 a 09. Na přelomu let 1956 a 1957 došlo ke změně náčelníka Aeroklubu. Pan Hůla byl odvolán a nahradil ho pan Vejvoda, který vedl Aeroklub do roku 1959, kdy ho vystřídal na jeho místě pan Karel Hlavička. Počátkem 50. let nastaly organizační změny. Aeroklub byl zařazen pod Svazarm. To znamenalo spoustu změn.

Aeroklub Rakovník spadal pod Krajský Aeroklub a tento celek pod Ústřední Aeroklub ve Smečkách, který přiděloval do Aeroklubu leteckou techniku. Svazarm zabezpečoval finanční prostředky na generální opravy letecké techniky, údržbu budov, mzdy zaměstnanců, novou leteckou techniku a na výstavbu letiště. Veškerou činnost Aeroklubu dotuje stát. Pro Aeroklub to znamenalo novou organizaci a řízení leteckého provozu, nový styl leteckého výcviku. Byla volena rada Aeroklubu a její předseda. Novinkou bylo, že byl volen placený náčelník, pro kterého se tato funkce stala zaměstnáním. Byly nové výcvikové osnovy, podle kterých se cvičili piloti letadel. Aeroklub měl k dispozici novou leteckou techniku. Letadla, navijáky, dopravní prostředky. Celý výcvik byl zdarma. V 60. létech prožíval Aeroklub vrchol své činnosti. Školili se zde branci a vojenské zálohy. V roce 1961 následovala další etapa výstavby letištních objektů. Správní budovy, garáže, podzemní nádrže na pohonné hmoty, skladu na oleje a protipožární nádrže a dále zde vznikl silný parašutistický odbor pod vedením Františka Mayera, Roberta Jiráska a Zdeňka Polívky.

Byl postaven trenažér, probíhala zde sportovní parašutistická činnost.
Parašutisté byli sdruženi ve středisku, které vedl para inspektor Adolf Eisenhamer. Při para středisku Rakovník bylo i Středisko braného víceboje, kde se pod vedením právě Adolfa Eisenhamera připravovala reprezentace ČSSR. Později bylo středisko přeloženo do Příbrami, vzhledem k letové cestě nad Rakovníkem a potřebou parašutistů skákat z větších výšek. Para odbor Aeroklubu Rakovník přešel do Aeroklubu Hořovice, kde prosperuje dodnes. Zde je nutno zmínit jména parašutistů, kteří nás reprezentovali na celé řadě soutěží nejen na domácí půdě, ale i v zahraničí. Jmenovitě to byli František Laňka, Robert Jirásko, Z. Polívka, Hana Weigeltová, B. Müllerová a později J. Lemon, L. Bláha, T. Laňka, K. Lněníčková. Do Rakovníka se již vracela jen tradiční soutěž v seskoku padákem , “ O Rakovnickou dlaždici ”, která skončila roku 2001 XX. ročníkem. V polovině 60. let došlo ke změně ve financování činnosti Aeroklubu. Členové Aeroklubu se museli se na své činnosti podílet.

Veškerá technika, budovy, letištní plocha Aeroklubu zůstali, ale generální opravy větroňů a pohonné hmoty si musel platit sám Aeroklub a platil také částečnou úhradu za odlétanou hodinu na motorových letounech. V 60. letech Aeroklub získal letoun L-13 Blaník imatrikulační značky OK-1820, na kterém se v Rakovníku cvičí noví plachtaří dodnes. Roku 1965 bylo na letišti vše dostavěno a tentýž rok přichází do Aeroklubu pan Josef Sklenář, který dříve létal v Hořovicích jako plachtař.
Roku 1967 odchází z Aeroklubu pan Karel Hlavička. Vzhledem k tomu, že ukončil zaměstnání na letišti jako náčelník, využil KV Svazarmu příležitosti a trendu snižovat počet zaměstnanců Aeroklubu a dal výpověď leteckému mechanikovi R. Witverovi. V důsledku toho byly motorové letouny přerozděleny na ostatní letiště, kde byli placení zaměstnanci. Na našem letišti zůstaly pouze větroně a vlečný letoun. Předsedou Aeroklubu v té době byl Eduard Opat a předseda plachtařského odboru byl Josef Sklenář. Náčelníkem byl schválen pan Václav Schellinger.

Roku 1968 vychází nová směrnice, že se vše nebude platit ze státních peněz, ale, že se aeroklub bude podílet na své činnosti a na provozu. Začala se objevovat otázka finančních prostředků. Aby Aeroklub mohl částečně hradit náklady za svůj provoz, začal provozovat hospodářskou činnost, ze které získával finance. Nastává rok 1969. Tento rok dochází k další změně ve vedení Aeroklubu Rakovník a na místo hlavního náčelníka je zvolen již zmiňovaný pan Josef Sklenář. Vedle toho všeho, probíhala na letišti další etapa výstavby. V roce 1970 došlo ke zbourání části provizorního dřevěného hangáru, který stával za správní budovou. A právě k této budově bylo přistaveno v akci “Z” východní čelo. Dále se postavily garáže a dílna .MěNV uhradil Aeroklubu na stavbu 70% nákladů za stavební materiál.Z motorového létání byl prosazen výcvik nových a mladých akrobatů. Patřili mezi ně pan Milan Kivala a pan Jiří Pospíšil, oba členové reprezentačního týmu. V přesném navigačním létání dosahovali nejlepších výsledků Z. Ježek, M. Dvořák, J. Hejkal a v družstvu žen pak vynikala paní Hana Opatová.

V bezmotorovém létání to byl především Jiří Valentr, který byl členem reprezentačního družstva, dobrých reprezentačních výsledků dosahoval na krajských závodech B. Procházka. V parašutismu dosáhla největších výsledků Květa Lněníčková, která se stala juniorskou mistryní světa v přesném přistání padákem.Začaly se plnit podmínky FAI pro získání stříbrného, nebo zlatého odznaku. Velice aktivně si vedl pan Jiří Valentr, který byl postupně v letech 1982-1986 zařazen do reprezentace a v roce 1980 se stal mistrem ČSSR a mistrem ČSR v roce 1987.
Další zdařilá akce se povedla před pořádáním “Mezinárodních závodů žen v plachtění” na našem letišti v roce 1982.
Vzhledem k tomu, že plocha před hangárem byla asi jen 5m zpevněna pouze nerovnými panely a před správní budovou byla pouze “hlína”, uvolnil ÚV Svazarm finanční prostředky na úpravu tohoto terénu. Velkým úsilím členů AK bylo stihnout tuto akci před závody. Zásluhou silniční správy byla plocha zpevněna a vyasfaltována týden před závody.

Roku 1990 byla zahájena družba s Aeroklubem Lanzut v Německu. Skupina jejich pilotů pak přilétla na rakovnické letiště. Díky této návštěvě se podařilo zprostředkovat další hospodářskou činnost Aeroklubu.
V roce 1990 byla okresním úřadem povolena obchodní činnost-prodej výrobků RKZ a příslušenství. Tuto činnost řídil J. Sklenář, V. Schelinger a pan Hajný. Aktivním a cílevědomým přístupem se podařilo rozšířit prodej měsíčně na 3-5milion Kč. Těmito výsledky se naše prodejna zařadila mezi největší odběratele RKZ. Vlastní provoz a sklady v pronajatém objektu ONV a část skladů se využívala v garážích na letišti. Zabezpečení provozu se postupně zvýšilo na 7 stálých pracovníků. Řada členů Aeroklubu se nejen podílela na vybudování prodejních prostorů, údržbě techniky, ale i o sobotách na přípravě zakázek pro kupující.

Vzhledem k dobrým hospodářským výsledkům, všech těchto činností si mohl Aeroklub, částečně a podle zásluhy d otovat leteckou činnost členů Aeroklubu. Dále pak koupit letoun Z-142, větroň L-33 “Sólo”, nové padáky a vybudována byla čerpací stanice pro letecké pohonné hmoty .
Roku 1994 bylo radou dohodnuto, že J.Sklenář bude odvolán z funkce řídícího hospodářské činnosti a na jeho místo bude zvolen Martin Kusmierczyk.
V roce 1995 odchází z Aeroklubu Josef Sklenář a na místo náčelníka je dosazen Petr Opat, na místo předsedy Bedřich Procházka. V roce 1996 byla prodána L-200 a zakoupena Cessna C-172. Vlastní létání, díky stále narůstajícím cenám postupně ubývalo. V družstvu navigátorů i přes to vyniká především Petr Opat, který svými vynikajícími výsledky dobývá Evropu. Prodej obkladaček, vzhledem k silné konkurenci, různým problémům a ne zcela profesionálním řízením, postupně slábnul. Aeroklub si bral různé finanční půjčky, za které potom nakupoval další levné obkladačky, které se postupem času staly neprodejné. Takovýmto hospodařením Aeroklub získal dluhy.

Roku 1997 byla iniciována akce na zakoupení provozovny na výrobu briket z dřevěného odpadu. Tuto technologii odkoupil od podvodníka, který ji Aeroklubu prodal s nefunkčním zařízením. Jelikož ale Aeroklub platil za střežení objektu, spotřebu elektřiny, zprovoznil linku za další veliké finanční náklady. Roku 1998 se podařilo zahájit zkušební provoz linky, který dokázal, že výroba briket z mokrých pilin je neekonomická. Aeroklub se dostává ještě do horší ekonomické situace. I přes toto vše se ještě provozuje neprosperující prodej obkladaček. Počátkem roku 1998 toto vedlo k odvoláni Martina Kusmierczyka z funkce ředitele hospodářské činnosti. Na jeho místo je dosazen Bedřich Procházka, který zredukoval počet zaměstnanců a minimalizoval provozní náklady prodeje o bkladaček tak, aby tato činnost pokrývala alespoň minimální splátky dluhů Aeroklubu.
V roce 2000 vyhlásil Aeroklub nábor nových plachtařů.
Roku 2003 je na místo Petra Opata zvolen Josef Mařinec. Předsedou je stále pan Bedřich Procházka. V tomto období je Aeroklubu uložena doba splatnosti dluhů od České konsolidační agentury.

Nastala otázka, kde sehnat narychlo značnou finanční částku, pro zaplacení těchto dluhů. Nakonec byl za poměrně nízkou cenu prodán motorový letoun Z- 142. Dále byl prodán motorový kluzák L-13 SW Vivat, který byl později zase odkoupen zpět. Do konce se nedotáhl prodej letounu Cessna 172. Aeroklub tedy zaplatil agentuře požadovanou hodnotu, a tím zažehnal hrozící exekuci, ale málem přišel hned o tři letadla. Naneštěstí se tomu podařilo včas zabránit.
Roku 2004 je vystřídáno celé vedení Aeroklubu. Náčelníkem byl zvolen Milan Kivala, předsedou Milan Köhler, vedoucím plachtařského odboru Petr Šindelář a vedoucím motorového odboru František Kreidl. Ředitelem letecké školy zůstal Jiří Merrel. Byla zrušena prodejna s obkladačkami. Roku 2005 byla po přestávce obnovena motorová škola. V listopadu tohoto roku pak zemřel po tragické nehodě na dálnici náš kamarád a ředitel letecké školy Jiří Merrel. V roce 2006 byla provedena rekonstrukce pánských toalet. Zrekonstruovaná byla instruktorská místnost, ve které se provádí teoretická výuka. Díky aktivním činnostem některých členů se dá říci, že aeroklub začal opět prosperovat a dostal se z nejhoršího. V roce 2008 byl zvolen nový sedmičlený výbor, který se později zredukoval na šest členů. Daří se rozvíjet motorové a především bezmotorové létání. Aeroklub každý rok aktivně nabírá nové členy. Koncem roku 2009 se flotila rozrostla od výkonný kluzák Standard Cirrus.